Teorie citové vazby byla vytvořena Johnem Bowlbym, prvním psychologem, který se zabýval myšlenkou, o níž se dnes opírá velká část psychoterapie: že blízký vztah dítěte k tomu, kdo se o něj stará, a pocit bezpečí s tím spojený, jsou zásadní pro pocit bezpečí a důvěry v dospělosti. Psychologové tuto myšlenku průběžně zdokonalili a tvrdí, že typ rané citové vazby dítěte předpovídá, jaké budou v dospělosti jeho romantické vztahy.

Naučte se, jak v osmi krocích vypěstovat nové návyky. Vytvořit návyk je dovednost, stejně jako naučit se nový sport, a když se v tom cvičíme, zlepšujeme se.

Nový výzkum naznačuje, že emoční inteligence může být využita dobrým i špatným způsobem. 

Každý, kdo četl bestseller Emoční inteligence Daniela Golemana z roku 1995, si pravděpodobně myslí, že emoční inteligence je dovednost, která je obecně prospěšná.

Podle výzkumu, který bude brzy zveřejněn, to ale není vždy pravda. Výzkum nasvědčuje tomu, že lidé s vysokou emoční inteligencí (tj. lidé, kteří jsou schopni dobře rozpoznat, co cítí, a zabránit svým emocím, aby je ovládly) tuto dovednost mohou využívat jak dobrým, tak špatným způsobem. 

Výzkumnice motivace z New Yorské univerzity Oettingenová vyvrací mýtus, že pozitivní myšlení vede k úspěchu. Vědeckými výzkumy dokládá fakt, žedenní snění o pozitivních cílech, založené pouze na našem přání, ve skutečnosti ničí naše šance dosáhnout toho, po čem v životě toužíme.

Podle Johna Gottmana je emoční koučink zásadní pro vychování šťastných, odolných a dobře naladě. Emočně koučované děti obecně zažívají méně negativních a více pozitivních pocitů. 

Možná se vyznáte v Excelu, v kuchyni nebo za volantem, ale vyznáte se také ve svých emocích? Nedávná studie ukazuje, že se můžeme naučit regulovat a zvládat své emoce i v dospělosti. 

Hněv je nástroj, který nám pomáhá vyznat se v náročných společenských situacích a reagovat na ně. Ale jak jej zastavit, aby se nevymkl kontrole?

Hněv sám o sobě není ani dobrý ani špatný – záleží na tom, co s ním uděláme.

Je to jasné: vztahy vyžadují čas. Čas, který byste jinak mohli strávit se svými dětmi. Ale výzkumy ukazují, že úsilí, které věnujete svému vztahu s druhým rodičem – i když nejste manželé – může výrazně ovlivnit to, jak se vaše děti cítí. Takže, i když vás to stojí nějaký čas s dětmi, jedna z nejdůležitějších věcí je mít dobrý vztah s tím, kdo vám je pomáhá vychovávat.