Proč se nepřetvařovat?

Christine Carter

Lidé se mě často ptají na recept na štěstí. „Kdybyste měla vybrat jednu věc,“ ptají se, „co by bylo pro šťastný život to nejdůležitější?“

Před deseti lety bych doporučila pravidelně se zamyslet nad tím, za co jsme vděční (což je stále jedna z mých nejoblíbenějších technik). Ale nyní už odpovím jinak – myslím, že pro naše štěstí je nejdůležitější, jestli žijeme autenticky, pravdivě. Zde je rada, kterou jsem dala nedávno svým dětem:

Žijte svůj život pravdivě. Buďte upřímní, opravdoví a autentičtí. Neodchylujte se od toho. I nevinné lži a falešné úsměvy mohou postupně vést k tomu, že budeme vést jiný život, než chceme. Je lepší být sám sebou a riskovat, že vás lidé nebudou mít rádi, než se stresovat tím, že budete předstírat, že jste někdo jiný, nebo že máte rádi něco, u čeho to není pravda. Slibuji vám: Předstírání vás okrade o radost ze života.

Strávila jsem větší část svého života tím, že jsem se snažila druhým lidem zalíbit, vyhovět jejich očekáváním, dělat je šťastnými a snažit se, aby mě měli rádi. Ale když se snažíme zavděčit druhým, tak většinou zapomínáme, na to co chceme či potřebujeme my. Neříkám, že je špatné myslit na druhé. Ale pomáhat jim není to samé jako snažit se jim zavděčit.

Snažit se lidem zavděčit je, z mé vlastní bohaté zkušenosti, domnívání se, co lidé chtějí, nebo díky čemu nás budou mít rádi, a pak chování, které z toho vychází. Je to často nenápadný a většinou nevědomý pokus o ovlivnění názorů ostatních na nás samotné. Kdykoli předstíráme, že jsme někdo jiný, nebo že cítíme něco jiného než doopravdy, tak k sobě ani k ostatním nejsme upřímní.

A kdykoli děláme něco, co je více o tom, jak na druhé zapůsobíme, než autentické vyjádření našeho prožívání či myšlenek (i něco tak prostého jako příspěvek na facebooku, ze kterého to vypadá, že máme lepší den než ve skutečnosti), tak se sami se sebou rozcházíme.

Nebýt k sobě ani k ostatním pravdiví se pak odráží na našem štěstí a našich vztazích. Pokud nejsme sami sebou, tak se stane následovné:

1. Ve skutečnosti nikoho neošálíme

Řekněme, že jste v práci a snažíte se tvářit vesele, i když doma nejsou věci v pořádku. Možná nechcete svým kolegům říkat, že jste se s partnerem o víkendu hrozně pohádali, ale pokud budete předstírat, že jste v pohodě (když nejste), tak se lidé kolem vás nebudou cítit dobře. Proč?

My lidé většinou nejsme dobří ve schovávání svých pocitů. V naší tváři se objevují mikrovýrazy, které sice možná lidé kolem vás vědomě nepostřehnou, ale jejich zrcadlové neurony ano – a tudíž tito lidé začnou v menší míře cítit stejné negativní pocity jako my. A tak, když se snažíme potlačit své negativní emoce, když s někým mluvíme (nechceme ho zatěžovat svými starostmi), tak ve skutečnosti zvyšujeme úroveň stresu na obou stranách mnohem více, než kdybychom se svěřili (a také to zhoršuje vztahy mezi námi).

2. Hůře se nám soustředí

Předstírání vyžaduje velké vědomé úsilí, jedná se o druh sebekontroly, která vysiluje náš mozek a bere mu energii potřebnou k soustředěné práci. Je tomu tak proto, že hraní si na někoho, kým nejsme, vyžaduje velké množství sebezapření a vůle.

Mnoho výzkumů naznačuje, že naše schopnost opakovaně využívat vůli a sebeovládání je omezená. Stejně jako svaly unavené ze cvičení nedosáhnou maximálního fyzického výkonu, tak naše schopnost sebekontroly klesá s předchozími pokusy, i když se může týkat něčeho úplně jiného.

A tak může ta nevinná lež, kterou jste řekli v kanceláři, abyste vypadali šťastnější, způsobit, že se vám půjde odpoledne hůř soustředit na práci. Hraní si na někoho, kým nejste, zhorší vaši schopnost soustředění či ovládání emocí. Zvýší riziko, že „vybuchnete“, přejíte se, budete riskovat a (což je pro mě osobně nejdůležitější), budete se hůře rozhodovat, plánovat čas, organizovat věci atd.

3. Jsme více vystresovaní a úzkostní

Řekněme to naplno: Předstírat, že jste někdo jiný, nebo že cítíte něco jiného, i když je to malá a zdánlivě nepodstatná věc či se snažíte někoho chránit, je lež.

A lhaní, i když jsme na něj zvyklí nebo jsme v něm dobří, je pro náš mozek i naše tělo velmi stresující záležitostí. Na tom je založen detektor lži – polygrafy ve skutečnosti nepoznají lež, ale podvědomý stres a strach, který způsobuje. Pozná změnu kožního napětí, zrychlení tepu a dýchání. Také poznají změny ve hlase – následek tělesného napětí, které se odrazí na hlasivkách.

Fyzické projevy, které detektor lži rozpozná, jsou způsobeny glukokortikoidy, hormony, které vznikají při stresu. A, jak asi víte, stresové hormony nejsou z dlouhodobého hlediska prospěšné našemu zdraví ani spokojenosti.

Výzkumy ukazují, že lidé, kteří byli proškoleni v tom, jak v každodenním životě méně lhát, jsou schopní lhát méně, a pokud to dělají, tak se zlepšuje jejich fyzické zdraví. Například mluví o tom, že se jim lépe spí, jsou méně v napětí, ubylo bolestí hlavy a nachlazení. Toto zlepšení zdravotního stavu je pravděpodobně způsobeno snížením stresu v jejich životech, který byl zapříčiněn právě lhaním. A to není všechno. Lidé z této studie také referují o tom, že se zlepšily jejich vztahy a ubylo úzkosti v jejich životech.

Je jasné, že nepředstíráme nebo nelžeme pořád. Ale pokud k tomu dojde, je důležité si uvědomit důsledky – zvýšení stresu, snížení vůle, zhoršení vztahů. A i když se můžeme snažit být nasazením veselého výrazu před ostatními šťastnější, předstírání se prostě nevyplácí. Žít naše životy neeticky je činí těžšími a bere nám lehkost a svobodu.

Tento článek byl původně publikován v Greater Good, online magazínu Greater Good Science Centra Univerzity v Berkley. Originál naleznete zde.