Mgr. Pavla Frňková - lektorka kurzů a terapeutka

Jak dělat jen to, co doopravdy chceme

Jak dělat jen to, co doopravdy chceme -

Christine Carter

Vzpomenete si, kdy jste naposledy měli tak krátký seznam věcí, které máte udělat, že byl realizovatelný? A kdy jste se na něj naposledy podívali a chtěli splnit všechno, co v něm bylo napsáno?

Poslední dobou po mně chtělo hodně lidí pomoci zkrátit příliš dlouhý seznam úkolů, které mají udělat, a tak jsem napsala článek to tom, jak lépe organizovat své úkoly. Díky špatně sepsaným úkolům můžeme mít pocit, že toho musíme udělat příliš mnoho ve velmi krátkém čase, na základě čehož se cítíme přetíženi. A ironicky kvůli tomu hůře plánujeme a využíváme svůj čas.

Ale můžete mít dokonale sepsaný seznam úkolů, ale přesto se cítit přetíženi. Zrovna jsem jeden takový seznam procházela s jedním z klientů a popravdě jsem se cítila přetížená jen tím, když jsem se na seznam podívala. Pokud váš seznam spouští kolotoč myšlenek „To nemohu stihnout.“, tak je na čase ho zkrátit na něco realizovatelného. 

Jedná se o něco jiného, než si seznam úkolů dobře zorganizovat nebo rozepsat. Znamená to seznam zkrátit, vypustit to, čeho se děsíte, bez toho, abyste vynechali něco, co opravdu musíte udělat.

V ideálním světe bychom byli všichni schopní použít světoznámé principy Marie Kondo pro vyklízení našich skříní nebo seznamů úkolů – všechno, co by v nás „nevyvolalo jiskru radosti“, bychom vyhodili (vyškrtli) nebo se toho zbavili (předali někomu jinému). Většina mých klientů začne s tím, že má na seznamu jen velmi málo činností, na které se těší. Jedna klientka mi dokonce řekla, že si na seznam úkolů píše jen ty věci, které nechce dělat, protože to, co dělat chce, si pamatuje.

Takže zde je způsob, jakým můžeme proměnit příliš dlouhý seznam povinností na seznam věcí, které opravdu chceme dělat:

1. Podtrhněte úkoly, kterých se děsíte

V duchu si projděte seznam svých úkolů a sledujte, jak se ve vašem těle projeví, když o nich přemýšlíte. Trochu se předkláníte s pocitem, že se do nich chcete rovnou pustit? (Takové položky nepodtrhávejte.) Nebo máte pocit tíhy v žaludku s touhou odkládat úkol co nejdéle? Podtrhněte cokoliv, co ve vás vzbuzuje nějaký typ odporu.

Dále podtrhněte všechny věci, které odkládáte kvůli tomu, že je nechcete udělat. A podtrhněte všechno, co máte na seznamu, protože máte pocit, že byste to „měli“ udělat, nebo protože si myslíte, že to „musíte“ udělat (ale nechcete), nebo takové, o kterých byste opravdu neřekli, že jste si je vybrali dobrovolně (nebo že je zvládnete udělat).

Jinými slovy podtrhněte úkoly, které máte naplánované jenom proto, že je od vás někdo očekává, nebo jste je vždycky dělávali nebo protože vám přináší určité postavení nebo moc (ale ne radost).

2. Vyškrtněte nebo delegujte co nejvíce podtržených úkolů

Začněte škrtáním úkolů a potom přejděte k delegování. Buďte u toho maximálně upřímní. Pokud někde uvnitř cítíte, že byste tento úkol stejně nikdy nesplnili, nebo že se toho moc nestane, když ho vypustíte, tak ho vyškrtněte a víc se jím nezabývejte.

Může se vám ulevit nebo dokonce můžete mít pocit, že máte splněno (díky tomu, že se váš seznam rychle krátí). Nebo se při tom můžete cítit úzkostní či smutní. Vnímejte své emoce v průběhu vyškrtávání úkolů, ať už jsou jakékoli. Buďte zvědaví na to, co cítíte, a přijímejte to – ale není potřeba se tím nijak zvlášť zabývat. 

Možná budete potřebovat (chvíli) litovat toho, že nikdy nevytvoříte to fotoalbum (jehož vytváření by vás nebavilo, ale máte pocit, že byste měli). Je normální cítit chvíli smutek nebo lítost, ale buďme realisté: Nelitujete ničeho skutečného, litujete ztráty své představy. Například se můžete rozloučit s představou toho, že jste člověk, který vytváří fotoalba. Nebo píše strategické plány. Nebo odpovídá na každý email. No dobře. Nechce si chvilku na prožití svých emocí a potom pokračujte. Je to proces nechávání být.  

Pokud je podtržený úkol něco, co se opravdu musí udělat, a tudíž nemůže být vymazán, zkuste vymyslet někoho, koho by takový úkol bavilo dělat. A potom naplánujte, jak mu tento úkol předat. Pokud nemáte asistentku, zaměstnance nebo děti, kterým byste mohli úkoly předávat, popřemýšlejte o dětech sousedů nebo známými v důchodu, kteří by ocenili vaši společnost nebo přivýdělek.  Nebo popřemýšlejte o lidech, kteří by potřebovali pomoc s něčím, co baví vás, a tento úkol za to vyměňte.

Může se zdát, že tímto vším si vlastně jen přiděláváte práci, ale slibuji, že mi později poděkujete. Mít seznam úkolů, který je natolik krátký, že není ochromující, a zároveň je naplněn úkoly, které vás baví, za to stojí.

3. Zbytek podtržených úkolů proměňte v něco, co doopravdy chcete udělat

Pokud nemůžete úkoly, kterých se děsíte, vyškrtnout nebo delegovat, tak je vylepšete. Buďte kreativní. Můj oblíbený způsob, jak to udělat, je spojit nechtěný úkol s něčím, co máte rádi. Jsem známá tím, že spojuji slunění na trávníku s návštěvami doktorů a při řízení auta a uklízení domu poslouchám zajímavé audioknihy. S kolegyní jsme roky odkládaly revizi našeho účetního systému, ale zrovna jsme naplánovaly, že se do toho pustíme toto léto u bazénu. Zapojíme do toho margarity a netřeba říci, že už se toho neděsíme.

Úkol se také může stát smysluplnějším (a tím méně hrozným), pokud porozumíme tomu, jaký význam má pro ostatní lidi. V pozoruhodné sérii výzkumů přišel Adam Grant na to, že ukázat pracovníkům, jaký má jejich práce přínos pro ostatní lidi, nejen zlepšuje jejich spokojenost v práci, ale také zvyšuje množství práce, kterou udělají.

Grantovy nejznámější výzkumy byly uskutečněny v call centru, kde lidé sháněli peníze pro financování státní univerzity. Každý, kdo někdy dělal telemarketing, tuší, že tito pracovníci asi neplnili úkoly svých snů. Lidé, kterým se dovolají, jsou často otrávení a mohou být dost nepříjemní. Zaměstnanci se musí vyrovnat s častým odmítnutím po telefonu a špatnou pracovní morálkou kolegů, a to za poměrně nízký plat. Není divu, že v call centrech zaměstnanci dlouho nevydrží.

Grant chtěl zjistit, zda může motivovat pracovníky call centra k tomu, aby zde zůstali déle. Pozval tedy do call centra studenty, kteří získali stipendium díky pracovníkům call centra. V rámci pětiminutové schůzky se zaměstnanci mohli studentů ptát na jejich předměty a zkušenosti z univerzity. V průběhu následujícícho měsíce měla tato krátká konverzace neuvěřitelné výsledky. Pracovníci, kteří se setkali se studenty, strávili u telefonů dvakrát déle než ti, kteří se s žádnými studenty nesetkali. A získali ještě o něco více finančních prostředků, v průměru o 171%.

V čem spočíval rozdíl? Co změnilo úkol volání neznámým lidem z toho, co zaměstnance nebavilo, na opak? Změna v přesvědčení volajících o významu jejich práce pro druhé lidi, a zvýšený pocit smysluplnosti, hodnoty a vlivu jejich práce. Takže zkuste zjistit, jaký význam má vaše práce pro ostatní lidi. Jakým způsobem zlepšujete jejich životy?

A je to! Právě se vám podařilo protřídit váš seznam stylem Marie Kondo! Všechno, co vám na něm zůstalo, jsou věci, které doopravdy chcete udělat, vyvolávají ve vás "jiskru radosti". Jestli jste na tom stejně jako moje klientka, která si nepotřebuje psát na seznam věci, které chce udělat, tak si můžete přestat psát seznam svých úkolů. Jen musíte v duchu vyškrtávat, delegovat a proměňovat věci, které se vám nechtějí dělat. 

 Tento článek byl původně publikován v Greater Good, online magazínu Greater Good Science Centra Univerzity v Berkley. Originál naleznete zde.

 


Komentáře