Mgr. Pavla Frňková - lektorka kurzů a terapeutka

Dobré vztahy v dětství vedou ke šťastné dospělosti

Lauren Kleinjohnny automatic scales of justice

Nová studie ukazuje, pro šťastný život jsou mnohem důležitější dobré vztahy než dobré známky.
Když jsem byla malá, měla jsem doplnit tuto větu: „Až vyrostu, chci být….“ Mohla jsem říci „policistkou“ (to jsem opravdu chtěla) nebo „malířkou“ (pořád po tom tajně toužím). Ale neřekla jsem ani jedno. Ve skutečnosti jsem nedoplnila žádné povolání. Řekla jsem, že až vyrostu, chci být šťastná.

Výzkumy ukazují, že základy celoživotního štěstí jsou často spojené s dětstvím. Ale jak správně pomoci dětem jako jsem byla já dosáhnout štěstí v dospělosti? Je to o výborném prospěchu? Nebo zvyšují naše štěstí dobré vztahy s ostatními lidmi?
Nedávná studie publikovaná v Journal of Happiness Studies zkoumala tyto otázky sledováním štěstí dětí, které dospěly. Podle výsledků je šťastný život mnohem více o vytváření přátelství než o školní úspěšnosti. 
Ve studii sledovali vědci (Australané) 804 obyvatel Nového Zélandu od dětství do dospělosti, přičemž v průběhu let děti celkem 15krát testovali až do věku 38 let. Sledovali něco velmi konkrétního: vliv sociálních vztahů a studijních úspěchů na životní spokojenost v dospělosti.
Pro měření kvality sociálních vztahů sledovali sílu pocitu sounáležitosti u účastníků otázkami typu: „Do jaké míry komunikujete, důvěřujete či se cítíte odcizeni od svých rodičů a vrstevníků?“ Také zkoumali jejich účast ve sportovních či jiných kroužcích či v různých vrstevnických skupinách. 
Studijní úspěšnost zkoumali vědci pomocí různými způsoby. V dětství zejména hodnocením slovního vyjadřování a porozumění, v dospívání zkoumali schopnost pochopit přečtené, úspěšnost u zkoušek a nejvyšší dosažené vzdělání.
Teď se podívejme na dospělost, kde probíhalo měření ve věku 32 let. 
Vědci zjistili, že obecně byly šťastnější ty děti, kterým se dobře dařilo ve škole a ty, které měly bohatou síť sociálních vztahů, než ty, které byly neúspěšné a cítily se od ostatních izolované. 
A pozor, od 15 až 18 let bylo pro štěstí v dospělosti důležitější chodit mezi lidi, sportovat, být laskavý, nezávislý a mít různé koníčky – jinými slovy být více společenský – než být úspěšný při studiu. 
„Spojitost mezi sociálními vztahy v dospívání a životní spokojeností o 10 let později poukazuje na trvalý význam pozitivních sociálních vztahů,“ píší autoři.
Při porovnání významu dobrých vztahů s ostatními a studijních úspěchů a vědci přišli na to, že „přímý vliv studijní úspěšnosti dospívajících na jejich pozdější životní spokojenost byl menší.“
Neznamená to, že školní úspěšnost není pro pozdější štěstí vůbec důležitá. Jen není tolik významná jako dobré vztahy s ostatními lidmi. Výzkum přitom ukazuje, že studijní úspěchy mohou podpořit navazovaní vztahů s ostatními lidmi, a pokud tomu tak je, tak se stává studijní úspěšnost dvakrát tak důležitou pro štěstí v dospělosti. 
Autoři studie přitom definují štěstí nejen jako cítění se dobře nebo zažívání pozitivních emocí. Je to pro ně také schopnost zvládat životní těžkosti, cítit se součástí rodiny či komunity, znát své silné stránky a vnímat svůj život jako smysluplný. 
To, že jsou sociální vztahy pro pozdější životní spokojenost důležitější než studijní úspěšnost, poukazuje na „důležitost zaměření se na sociální rozvoj dětí a mládeže v průběhu jejich studia.“
Jinými slovy, rodina i škola by měla rozvíjet nejen intelektové, ale také sociální dovednosti dětí. Pro rozvoj dobrých sociálních vztahů v dětství i dospělosti je potřeba něco víc než klasická školní výuka. Na základě toho vědci navrhují vytvoření „sociálního kurikula“ s programy a aktivitami, které „rozvíjejí navazování vztahů a pocit přijetí ostatními“.

Tento článek byl původně publikován v Greater Good, online magazínu Greater Good Science Centra Univerzity v Berkley. Originál naleznete zde


Komentáře