4 způsoby, kterými hudba zlepšuje vztahy mezi lidmi

JILL SUTTIE

Proč nám evoluce dala hudbu? Nové výzkumy ukazují, že odpovědí může být naše potřeba navazovat vztahy s ostatními.

V roce 2009 našli archeologové flétnu vyrobenou ze slonoviny, která byla více než 35 000 let stará. Tento nález potvrdil skutečnost, že už v době lovců a sběračů hrála hudba v životech lidí důležitou roli. Proč by jinak místo činností nutných k přežití vyráběli hudební nástroj?

Víme, že hudba je nám příjemná a že pravděpodobně ovlivňuje naši životní spokojenost. Ale vědci se domnívají, že hudba je také velice důležitá k prohloubení sociálních vztahů.

V roce 2013 popsal Stefan Koelsch (psycholog zabývající se hudbou na berlínské univerzitě) několik mechanismů, skrze které hudba ovlivňuje naši schopnost navazovat vztahy s ostatními – tím, že působí na části mozku spojené s empatií, důvěrou a spoluprací. To může vysvětlit, proč hudba přežila v každé kultuře na světě.

I když může být hudba hrána i poslouchána o samotě, ve sprše nebo na iPodu, často spojuje lidi. Koneckonců koncerty jsou jednou z mála příležitostí, kdy se setkáme s tisíci lidí, kteří dělají to samé. Na poslouchání či hraní hudby s jinými lidmi je něco, co nám přináší unikátní pocit propojení s lidmi kolem nás.

Zde je několik vysvětlení, kterými vědci zdůvodňují, jak hudba prohlubuje sociální vztahy:

1. Hudba unadňuje navazování vztahů, naladění na ostatní lidi a spolupráci s nimi

Převážnou část historie lidstva byla jediná možnost setkání se s muzikou živá hudba – nebyly zde žádné nahrávky, které by umožnily hudbu poslouchat o samotě. A protože hudba sebou nutně nesla kontakt s druhými lidmi (např. společné poslouchání), poskytovala lidem fyzický i psychický pocit bezpečí – pomáhala lidem přežít.

Hraní hudby také vyžaduje určité sladění s ostatními – alespoň pokud chceme, aby to znělo dobře. Výzkumy přitom ukazují, že pokud se snažíme s ostatními hudebně sladit (udržet stejný rytmus, tóninu atd.), tak začneme vůči nim cítit pozitivní pocity, i když je nevidíme nebo s námi nejsou v jedné místnosti. I když zatím není úplně jasné, jak k tomu dochází, sladit svůj pohyb s jiným člověkem je spojováno s vyplavením hormonů štěstí (endorfinů) v mozku, což může vysvětlit pozitivní, hřejivé pocity, které máme při společném hraní.

Hrát muziku ve skupině nebo zpívat ve sboru také vyžaduje velkou míru spolupráce – ať už při zkouškách nebo v průběhu vystoupení. A spolupráce zvyšuje vzájemnou důvěru mezi lidmi a také pravděpodobnost, že budeme schopni spolupracovat s jinými lidmi v budoucnosti, což jsou faktory, které přispívají ke stabilitě ve společnosti.

2. Při hudbě se vyplavuje oxytocin

Oxytocin je hormon spojovaný s kojením či sexuálním kontaktem a ví se o něm, že hraje důležitou roli při prohlubování vztahů a vzájemné důvěry mezi lidmi. A dle nedávných výzkumů hudba ovlivňuje hladinu oxytocinu v našem těle.

V jedné studii se přišlo na to, že zpívání po dobu 30-ti minut výrazně zvýšilo hladinu oxytocinu u laiků i profesionálních zpěváků, nehledě na to, jak šťastní či nešťastní se po zpěvu cítili. To by mohlo vysvětlovat, proč zpívají maminky svým novorozencům ukolébavky – může to podpořit upevňování jejich vztahu pomocí oxytocinu.

Vědci také přišli na to, oxytocin je vyplavován i při poslouchání muziky. V rámci jednoho výzkumu byli pacienti po operaci srdce požádáni, aby poslouchali 30 minut uklidňující hudbu. Bylo zjištěno, že se u nich zvýšila hladina oxytocinu v porovnání s pacienty, kteří pouze odpočívali. I když byl tento výzkum zaměřený více na relaxační vlastnosti hudby než na zkoumání oxytocinu, stejně ukazuje, že hudba ovlivňuje hladinu oxytocinu a tím i naši schopnost důvěřovat ostatním a chovat se k nim velkoryse – což následně zlepšuje a prohlubuje naše vztahy.

3. Hudba zlepšuje naši schopnost empatie

Bylo prokázáno, že hudba aktivuje mnoho oblastí mozku, včetně oblasti, která nám pomáhá pochopit to, jak se cítí a jak přemýšlí druzí lidé, a na základě toho předvídat, jak se zachovají – dovednost, která někdy bývá nazývána „teorie mysli“, a která souvisí s empatií.

V jedné studii nechal Koelsch s kolegou poslouchat lidi v průběhu magnetické resonance hudbu, o které buď řekli, že je vytvořená člověkem, nebo počítačem (i když se jednalo o tu samou skladbu). Když lidé poslouchali hudbu, o které si mysleli, že je vytvořená člověkem, aktivovala se jejich část mozku zodpovědná za vytváření „teorií mysli“, ale pokud si mysleli, že hudbu vytvořil počítač, tak tato část mozku aktivní nebyla. To svědčí o tom, že náš mozek při poslechu hudby nezpracovává jen zvuky, které slyšíme, ale také se snaží porozumět záměru hudebníka a tomu, co se snaží sdělit.

Další výzkum byl zaměřen na předškolní děti – skupinka dětí hrála v průběhu celého školního roku každý týden jednu hodinu hudební hry s ostatními dětmi, zatímco kontrolní skupina stejně starých dětí hrála hry zaměřené na dramatickou a literární výchovu. Všechny děti prošly škálou testů měřících jejich schopnost empatie jak na začátku, tak na konci školního roku. Ale pouze u dětí z hudební skupinky se významně zvýšila jejich schopnost empatie, což naznačuje, že hudba hrála při rozvoji empatie dětí zásadní roli.

4. Hudba zvyšuje kulturní soudržnost

Vzpomeňte si na oblíbenou ukolébavku nebo dětskou písničku, která se předává z generace na generaci, nebo na davy lidí poslouchající národní hymnu na olympiádě. Hudba je jedním ze způsobů vyjádření sounáležitosti, což může zvýšit váš pocit bezpečí a zároveň posílit vědomí závazku či zodpovědnosti vůči společnosti.

Když zjistíme, že se někomu líbí stejná hudba jako nám, máme tendenci ho vnímat pozitivněji, jako by měl hudební vkus hlubší význam. Výzkumy ukazují, že lidé si spojují hudební vkus s určitými hodnotami, a že tento předpoklad ovlivňuje naše představy o tom, jak budeme mít rádi lidi, kteří poslouchají určitý typ hudby.

Hudba také ovlivňuje naše předpoklady o tom, jak spolu ostatní lidé vychází. V nedávné studii účastníci sledovali videa tří lidí, kteří společně kráčeli a jejich chůze byla buď sladěná, nebo kráčeli každý jinak. Skupina lidí, kteří u sledování videí poslouchali hudbu, vnímala u těchto tří chodců v obou případech větší soudržnost než druhá skupina, která sledovala videa bez hudby. Tento výsledek naznačuje, že hudba posiluje vnímání jednoty mezi lidmi, možná díky tomu, že své vlastní pocity promítáme do lidí, které vidíme.

Výzkumy také naznačují, že pocit sounáležitosti je vyšší u rodin nebo kamarádů, kteří společně poslouchají hudbu. Tento fakt se projevuje i v kulturách, které kladou důraz na nezávislost a individualitu, což poukazuje na schopnost hudby fungovat jako „společenské lepidlo“, které dokáže spojovat lidi.

Tyto vlastnosti hudby se samozřejmě nemusí vždy vyplatit. Například se říká, že hudba (zejména Wágnerova hudba z počátku 20. století) hrála důležitou roli v Hitlerově propagandě a sjednocovala lidi v rámci ideologie nacismu. Pocit sounáležitosti totiž může vést k odmítání či k agresi vůči outsiderům – lidem mimo naši skupinu. To je tendence, před kterou se musíme mít neustále na pozoru.

Hudba funguje velice podobně naší mluvě, pouze místo slov a nápadů jsou sdělovány pocity a touhy. V tomto směru může být hudba, podobně jako jazyk, předávána z generace na generaci, a vytvářet tak pocit kontinuálnosti a loajality vůči vlastnímu kmeni.

Dnes má hudba velký potenciál propojit nás s celým lidstvem. Čím více využíváme hudbu k tomu, abychom se propojili s ostatními (doslovně i obrazně), tím více může růst naše schopnost empatie, souznění s ostatními a spolupráce. Já se například cítím více napojena na své předky díky tomu, že vím, že si někdo udělal čas na to, aby z kosti vyrobil flétnu, veden primární touhou vytvářet hudbu. Je to touha, kterou spolu sdílíme. Možná my všichni.

Tento článek byl původně publikován v Greater Good, online magazínu Greater Good Science Centra Univerzity v Berkley. Originál naleznete zde.