Mgr. Pavla Frňková - lektorka kurzů a terapeutka

Jídlo a emoce

Jídlo a emoce -

Pavla Frňková

Stává se vám, že ve stresu sáhnete po čokoládě či brambůrcích? Rádi mlsáte u televize nebo když se nudíte? Možná se tedy právě vy potýkáte s emočním jedením.

Emoční jedení označuje situace, kdy využíváme jídlo k naplnění jiných potřeb než fyzických.

Poznáme ho následovně:
1. Jíme bez pocitu hladu.
2. Jídlo nám přináší emoční úlevu (hned se cítíme o trochu lépe).
3. Máme specifické chutě – zejména na sladké, slané či tučné věci (souvisí to s vyplavováním stresového hormonu kortizolu).
4. Nejsme schopni s jídlem přestat – přejídáme se, jídlo nekončí pocitem sytosti.
5. Mohou následovat pocity viny či studu (v krajních případech vede emoční jedení až k poruchám příjmu potravy).
6. Jíme ve specifických situacích – situace, které vyvolávají emoční jedení, se u lidí liší – pro někoho je to stres, pro jiného nuda či chvíle pohody.

Emoční jedení bývá vyvoláno deficitem v některé oblasti našich potřeb:
1. Potřeba bezpečí – uvolnění, pocit jistoty, vnitřní síly. Pokud v našem životě vnímáme nějakou hrozbu (může to být uzávěrka v práci, konflikt s kolegy či partnerem, plačící dítě či naše zdravotní problémy), tato potřeba není naplněna a dostáváme se do stresu.
2. Potřeba uspokojení - smyslového či intelektuálního, ale také možnost dosáhnout vytyčených cílů, pocit smysluplnosti či sebeaktualizace. Pokud tato potřeba není naplněna, můžeme se cítit frustrováni, nespokojeni, máme pocit, že nám něco v životě chybí, že to „není ono“.
3. Potřeba sounáležitosti – potřeba mít pevné a uspokojující vztahy s ostatními lidmi, potřeba někam patřit, cítit se ostatními přijímán takový, jaký jsem. Pokud tato potřeba není naplněna, cítíme se osamělí, nepochopení, izolovaní.

Pokud tyto potřeby nejsou naplněny, snažíme se je naplnit různými způsoby, a jídlo může být jedním z nich.

Co dělat s emočním jedením?

Každý člověk je jiný a proto se i řešení emočního jedení u jednotlivých lidí liší. Struktura řešení však zůstává víceméně stejná:

1. Rozpoznat situace, při nichž k emočnímu jedení dochází.

2. Nalézt potřebu, kterou jídlem naplňujeme.

3. Přijít na způsob, jak potřebu naplňovat jiným způsobem. Toto naplnění může vyžadovat rozsáhlejší změny v našem životě (např. snížit pracovní nasazení, začít se věnovat činnostem, které nás baví, upevnit naše vztahy s ostatními atd.), ale může se jednat i o drobné činnosti, které začleníme do našeho denního rozvrhu (10-ti vteřinová relaxace ve výtahu či při zapínání počítače, vychutnání si kostičky hořké čokolády, telefonát přátelům, večeře v rodinném kruhu atd.)

4. Mít připravený plán pro krizové situace, tj. situace, kdy kvůli nenaplněným potřebám zažíváme silné emoce (pokud zažíváme intenzivní emoce, tak většinou nejsme schopni racionálně uvažovat, natož plánovat):
    a. Zastavit automatické jednání (tj. jídlo).

    b. Představit si následky našeho jednání a jejich alternativy – tj. dám si čokoládu, budu na sebe naštvaná x nedám si čokoládu a budu mít     ze sebe dobrý pocit. V tuto chvíli je dobré připomenout si své cíle (např. chci zhubnout, udržet si váhu, jíst zdravěji atd.) a lidi, kteří nás     podporují (kamarádka, manžel, rodiče, děti atd.)

    c. Problémovou emoci zpracovat:
        I. Naplnit naši potřebu nějakým osvědčeným způsobem. Doporučujisepsat si seznam aktivit, které nám mohou pomoci (záleží na typu        potřeby). 
        II. Nepříjemnou emoci prožít, případně vyjádřit: dovolte si emoce procítit a přijmout – všechny emoce mají v našem životě velmi důležité        místo a jejich prvotní úkol byl umožnit nám přežít. I když jsme jimi někdy pohlceni a „převálcováni“, jsou zdrojem naší vnitřní energie i        životní radosti. Existuje mnoho možností, jak zpracovat negativní emoce jinak než pomocí jídla – emoce mohou nás motivovat k        vyřešení nesnesitelné situace, ke konstruktivnímu konfliktu s naším okolím, můžeme si o nich popovídat s blízkým člověkem a díky tomu        cítit vzájemnou blízkost, můžeme je také jen namalovat, zazpívat, zatančit či zapsat do deníku. 

    d. Odvedení pozornosti – může být snadnější. Vybrat činnost, u které máme vyzkoušené, že v nás vyvolává silné pozitivní emoce, např.     pustit oblíbené CD, začíst se do knížky, zavolat kamarádce, sejít se s přítelem, podívat se na film, jít si zaplavat, dát si bublinkovou     koupel atd.

    e. Nahradit nezdravé jídlo zdravým – poslední záchrana. Pokud nic předešlého nefunguje (nebo na to nemáme čas), tak si místo čokolády     nakrájet ovoce či zeleninu, případně chroupat extrudované chlebíky.

5. Opakovat, procvičovat a nezlobit se na sebe, pokud se nám stane, že se zapomeneme a přejíme se. Jak říká staré přísloví: Chybami se člověk učí.Pokud se vám některou situaci nepodařilo zvládnout, netrapte se a nelámejte nad sebou hůl. Raději popřemýšlejte, jak to udělat, aby se vám to příště podařilo lépe.

Pokud se naučíte zacházet se svým emočním jedením, nemusí to pro vás znamenat jen snížení váhy či lepší zdraví, ale možná zjistíte, že jste díky průběžnému naplňování svých potřeb ve svém životě celkově spokojenější a šťastnější. Emoční jedení se tak z našeho nepřítele může stát moudrým rádcem, který poukazuje ta to, že nám něco v životě chybí, a že je potřeba s tím něco udělat.

A co vy? Máte nějaké zkušenosti s emočním jedením? Nebo nevíte, co si s ním počít? Ráda odpovím na Vaše dotazy.


Komentáře